Vánoční zamyšlení

Vánoční čas s sebou nese potřeby bilancovat. Co se povedlo, co se nepovedlo, co se mělo povést, kde zůstaly rezervy. Taková trochu výroční zpráva se všemi aktivy a pasivy nebo komplexní prohlídka u doktora. 

Každej to dělá a nikdy jsem nepřišla na to proč. Proč se člověk nesmíří s tim, co má,  co dokázal, než se ujídat stesky nad svými nedokonalostmi.

Například já. 

Fakt jsem se chtěla naučit háčkovat. Ale pak jsem měla tolik jiné práce, která mě ale bavila, že hák se někam přestěhoval a už tam v klidu bydlí, než mě zas posedne, že by se moh vydat na procházku. Možná je to vo nedostatku trpělivosti. Možná na tom mám zásek, že to furt zmiňuju, ale usoudila jsem v tý chvíli, že jsou věci důležitější. 

A ona i ta důležitost je individuální pojem. A pak jsou lidi, který přes moře svý důležitosti, nevidí jediný zrnko písku, který by jim přineslo radost. A pláčou potoky slz, aniž by si ho všimli, nebo metají hromy blesky, aniž by se k tomu zrnku přiblížili. O tom, že existujou jiná zrnka, ze kterejch chce třeba někdo jinej postavit hrad, se jim už vůbec nesní.

A když už o těch zrnkách víte, je potřeba se vo ně starat. A zalejvat je a prosívat a hlídat před vichřicí. Aby se pak s koncem roku mohlo bilancovat.

Přeji vám všem krásné Vánoce, bez ok na punčoše a pecek v mandarinkách. Aby vám svět přinášel nerudovské Vším jsem byl rád.

"Snad osud lecjaký má ještě sen:
však stál jsem vždy, kde svaté stálo právo,
a v mysli mé i v prsou všechno zdrávo -
nechť nový cíl dá tedy nový den,
zas začniž znovu osud, jak by od dítěte,
jinými do mne, mnou do jiných prát -
nechť čímkoli jsem ještě v božím světě,čím budu kdy, tím také budu rád."

(Jan Neruda, Knihy veršů)